Grand Prix Švýcarska 1950
Grand Prix Švýcarska 1950 (X. Großer Preis der Schweiz) byla čtvrtým závodem nově vzniklého šampionátu Formule 1 a zároveň osmým závodem vozů F1. Závod se uskutečnil 4. června na okruhu Bremgarten dva týdny po Grand Prix Monaka a pár dní po 500 mil Indianapolis, která se obešla bez účasti evropských jezdců i týmů. Pokud nepočítáme vozy Maserati a Alfa Romeo, které byly speciálně upravené pro americké závody.
| 4. závod v sezóně 1950 | |
|---|---|
 | |
| Detaily závodu | |
| Datum | 4. červen 1950 |
| Oficiální název | X Großer Preis der Schweiz |
| Místo | Circuit Bremgarten, Bern Švýcarsko |
| Délka trati | 7,28 km |
| Délka závodu | 42 kol, 305,76 km |
| Pole position | |
| Pilot |  Juan Manuel FangioAlfa Romeo |
| Čas | 2:42.1 |
| Nejrychlejší kolo | |
| Pilot |  Giuseppe FarinaAlfa Romeo |
| Čas | 2:41.6 (v 8. kole) |
| Stupně vítězů | |
| První | Giuseppe FarinaAlfa Romeo |
| Druhý | Luigi FagioliAlfa Romeo |
| Třetí |  Louis RosierTalbot |
Jako doprovodný závod se zde jela Grand Prix Bernu (VIII. Prix de Berne) vypsaná pro vozy formule 2 s motory o objemu 500 cc s přeplňováním nebo 2000 cc bez kompresoru. Na startu se objevili i matadoři předválečné formule Hans Stuck a Hermann Lang. Celému závodu vévodil Raymond Sommer na voze Ferrari 166 i přesto, že se mu nepovedl start, dokázal zajet nejrychlejší kolo a s více než minutovým náskokem zvítězil před druhým Maurice Trintignantem.
V Grand Prix Švýcarska se očekával především souboj týmů Alfa Romeo a Ferrari, ale byla to převážně milánská automobilka, která udávala tón jak během kvalifikace tak i během závodu. V kvalifikaci byl nejrychlejší Argentinec Fangio, kterého do první řady doprovodili Farina a Fagioli taktéž na vozech Alfa Romeo. Celá druhá řada patřila konkurenčnímu týmu Ferrari.
Průběh závodu
editovatÚčastníci
editovatNejvětší favorit závodu Alfa Romeo, přivezl na švýcarský okruh osvědčený vůz Alfa Romeo 158. Za jeho volantem bylo silné trio F - Fangio, Farina, Fagioli. Scuderia Ferrari odpověděla čtveřicí pilotů neméně slavných jmen: Alberto Ascari, Luigi Villoresi, Raymond Sommer a Peter Whitehead, kteří měli k dispozici vůz s označením 125, pouze Sommer jel s vozem Ferrari 166/F2. Nejpočetněji byla ve Švýcarsku zastoupena značka Maserati a to o celkovém počtu osmi vozů. Scuderia Achille Varzi, která musela narychlo řešit problém pilotů, jelikož Alfredo Piàn i José Froilán González se při předchozí Grand Prix Monaka zranili, povolala motocyklového šampióna Nella Paganiho. Dalším týmem, který používal vozy Maserati byla Officine Alfieri Maserati s jezdci Louisem Chironem a Franco Rolem. Zatímco tým Enrico Platé vsázel na svou šlechtickou sestavu Princ Bira z Thajska a baron Toulo de Graffenried ze Švýcarska. Felice Bonetto ze Scuderia Milano jako jediný startoval s vozem Maserati 4CLT/50, zatímco ostatní vsadili na spolehlivý Maserati 4CLT/48. Po úspěšné premiéře na domácí Grand Prix Velké Británie s Alfou Romeo, se Reg Parnell představil na trati v Bremgarten s vozem Maserati týmu Scuderia Ambrosiana. A posledním kdo sedlal Maserati byl domácí pilot Antonio Branca s typem 4CL. Seznam italských značek uzavírá poměrně neznámá značka SVA (Societa Valdostana Automobili) v jejíž útrobách se schovává agregát od automobilky Fiat a jejímž pilotem byl Švýcar Rudi Fischer. Jediným neitalským týmem byl Talbot, který přivezl také hojné zastoupení. Tři vozy přivezl tovární tým a s ním přijeli jezdci Yves Giraud-Cabantous, Eugène Martin a Louis Rosier. Další tři vozy byly v soukromých rukou Belgičana Johnny Claese, Francouze Philippe Étancelina a Američana Harry Schella., který při předchozí Grand Prix představil neobvyklý koncept vozu s motorem vzadu Cooper T 12
Závod
editovatV kvalifikaci se nejlépe dařilo vozům Alfa Romeo a podle očekávání obsadily celou první řadu v pořadí Juan Manuel Fangio, Giuseppe Farina a Luigi Fagioli. Ale pouze první dva jmenovaní dokázali zajet časy pod 2:43, Fagioli ztratil již tři minuty. Zatímco vozy Ferrari ve složení Luigi Villoresi a Alberto Ascari na milánskou značku nestačily a zajistily si druhou řadu na startovním roštu, který měl schéma 3-2-3. Zatímco Ferrari na nejpomalejší Alfu ztrácelo necelou minutu, rozdíl dalších konkurentů byl téměř propastný. Třetí Ferrari Raymonda Sommera dojelo na třináctém místě (á 12 minut) a Peter Whitehead se zeleným Ferrari měl problémy s technikou a nedokázal zajet kvalifikační čas, stejně jako Franco Rol, Reg Parnell a Rudi Fischer.
Ještě před startem Grand Prix Švýcarska, odstoupil pro zranění Franco Rol, který si v kvalifikaci vyjel 17. místo. Hned po startu se z druhé řady vklínil mezi Alfy Romeo, Alberto Ascari na Ferrari a tak v prvním kole bylo pořadí Fangio, Farina, Ascari, Fagioli a Villoresi. Alberto Ascari však tempu svých největších soupeřů a ve třetím kole mu vypověděla službu olejová pumpa a Ital musel ze závodu odstoupit. Ještě předtím havaroval Yves Giraud-Cabantous. Čest Ferrari byla v rukou Villoresiho, který dokonce úspěšně zaútočil na třetí Alfu opatrně jedoucího Fagioliho. Zdálo se, že Villoresi zaútočí i na vedoucí duo, ale na konci osmého kola jeho vůz začal ztrácet na výkonu a zpomaloval až v devátém kole zastavil s poškozeným motorem.
Fangio využil postavení na pole positions a ujal se vedení, s Farinou za zády. Fagioli na třetí Alfě je výrazněji pomalejší a na třetí místo se posunul jen díky odstoupení nejprve Ascariho a později Villoresiho. Na čtvrtou příčku se postupně propracoval Princ Bira se svým Maserati, v průběhu závodu se několikrát propadl startovním polem, ale diky houževnatosti a také částečně odstoupením několika soupeřů se na čtvrtou pozici vrátil a udržel jí až do cíle. Zatímco Bira musí do boxů pro benzín na jeho místo se prodral Philippe Étancelin na voze Talbot-Lago. Během pár kol se strhl nelítostný boj o čtvrtou příčku mezi Étancelinem a dalším pilotem Talbotu Eugène Martinem, který v 19. kole svou snahu přehnal a po pár kotrmelcích skončil mimo trať. Také Étancelin musel ze závodu odstoupit pro poruchu na převodovce a na jeho pozici ho nahradil Louis Rosier. Mezitím se Fangio a Farina pravidelně střídají na čele závodu než se ve 33. kole odporoučela elektrická instalace ve voze Fangia.
Giuseppe Farina si vedení udržel až do cíle a zvítězil před Luigim Fagiolim na další Alfě, na pódium je doprovodil třetí Louis Rosier s Talbotem. Pohromu pro Ferrari dovršil Raymond Sommer, který odstoupil pro poruchu motoru.
Výsledky
editovatZávod
editovat- 4. červen 1950
- Okruh Bremgarten
- 42 kol × 7,28 km / 305,76 km
- 4. Grand Prix
- 2. vítězství pro « Giuseppe Farinu » (nový rekord)
- 3. vítězství pro « Alfu Romeo » (nový rekord)
- 2. vítězství pro « Itálii » (nový rekord)
- 1. vítězství pro vůz se startovním číslem 16 » (vyrovnaný rekord)
- 1. vítězství z 2. místa na startu »
| Legenda k tabulce | |
|---|---|
| Barva | Výsledek |
| Zlatá | Vítěz |
| Stříbrná | 2. místo |
| Bronzová | 3. místo |
| Zelená | Bodované umístění |
| Modrá | Nebodované umístění |
| Dokončil neklasifikován (NC) | |
| Fialová | Odstoupil (Ret) |
| Červená | Nekvalifikoval se (DNQ) |
| Nepředkvalifikoval se (DNPQ) | |
| Černá | Diskvalifikován (DSQ) |
| Bílá | Nestartoval (DNS) |
| Závod zrušen (C) | |
| Světle modrá | Pouze trénoval (PO) |
| Páteční testovací jezdec (TD) | |
| Bez barvy | Netrénoval (DNP) |
| Vyřazen (EX) | |
| Nepřijel (DNA) | |
| Odvolal účast (WD) | |
| Nezúčastnil se (prázdné) | |
| Označení | Význam |
| Tučnost | Pole position |
| Kurzíva | Nejrychlejší kolo |
| † | Jezdec nedojel do cíle, ale byl klasifikován, protože odjel více než 90 % délky závodu. |
| ‡ | Byl udělován poloviční počet bodů, protože bylo odjeto méně než 75 % délky závodu. |
| Horní index | Umístění bodujících jezdců ve sprintu |
.svg){kind=small}
Stupně vítězů
editovatJezdci | Vozy | Státy |
Bodové umístění
editovatV závorce body získane v této GP:
Jezdci | Vozy | Státy |
Nejrychlejší kolo
editovat- Giuseppe Farina 2'41"6 Alfa Romeo
- 2. nejrychlejší kolo pro « Giuseppe Farina » (« nový rekord »)
- 3. nejrychlejší kolo pro « Alfu Romeo » (« nový rekord »)
- 2. nejrychlejší kolo pro « Itálii » (« nový rekord »)
- 1. nejrychlejší kolo pro vůz se startovním číslem 16 » (« vyrovnaný rekord »)
Vedení v závodě
editovat- « Juan Manuel Fangio » byl ve vedeni 109 kol
- « Giuseppe Farina » byl ve vedeni 96 kol
- « Luigi Fagioli » byl ve vedeni 7 kol
- « Alfa Romeo » byla ve vedení 212 kol (« nový rekord »)
- « Argentina » byla ve vedení 109 kol.
- « Itálie » byla ve vedení 103 kol.
| Kola | km | Jezdec | % |
|---|---|---|---|
| 1.–6. kolo | 43,68 km | Juan Manuel Fangio | 14,3 % |
| 7.–20. kolo | 101,92 km | Giuseppe Farina | 33,3 % |
| 21.–22. kolo | 14,56 km | Juan Manuel Fangio | 4,8 % |
| 23. kolo | 7,28 km | Luigi Fagioli | 2,4 % |
| 24.–42. kolo | 138,32 km | Giuseppe Farina | 45,2 % |
| Fangio | Farina | Farina |
|---|
Postavení na startu
editovat- Juan Manuel Fangio 2'42.1 Alfa Romeo
- 2. Pole position pro « Juana Manuela Fangia » (« nový rekord »)
- 3. Pole position pro « Alfu Romeo » (« nový rekord »)
- 2. Pole position pro « Argentinu » (« nový rekord »)
- 1. Pole position pro vůz se startovním číslem 14 » (« vyrovnaný rekord »)
- 3x první řadu získali « Giuseppe Farina » a « Juan Manuel Fangio » (« nový rekord »)
- 2x první řadu získali « Luigi Fagioli »
- 9x první řadu získala « Alfa Romeo » (« nový rekord »)
- 5x první řadu získala « Itálie » (« nový rekord »)
- 4x první řadu získala « Argentina »
_______3_______ Luigi Fagioli Alfa Romeo 2'45.2 | _______2_______ Giuseppe Farina Alfa Romeo 2'42.8 | _______1_______ Juan Manuel Fangio Alfa Romeo 2'42.1 | ||
|---|---|---|---|---|
_______5_______ Alberto Ascari Ferrari 2'46.8 | _______4_______ Luigi Villoresi Ferrari 2'46.1 | |||
_______8_______  Princ Bira Maserati 2'53.2 | _______7_______ Yves Giraud-Cabantous Talbot 2'52.7 | _______6_______ Philippe Étancelin Talbot 2'51.1 | ||
_______10_______ Louis Rosier Talbot 2'54.0 | _______9_______ Eugène Martin Talbot 2'53.7 | |||
_______13_______ Raymond Sommer Ferrari 2'54.6 | _______12_______ Felice Bonetto Maserati 2'54.6 | _______11_______ Toulo de Graffenried Maserati 2'54.2 | ||
_______15_______ Nello Pagani Maserati 3'06.9 | _______14_______ Johnny Claes Talbot 2'59.0 | |||
_______18_______  Harry Schell Talbot 3'11.5 | _______17_______ Antonio Branca Maserati 3'10.0 | _______16_______ Louis Chiron Maserati 3'06.9 |
Startovní listina
editovatZajímavosti
editovat- V závodě debutovali Felice Bonetto, Nello Pagani a Antonio Branca.
- Poprvé představen vůz Ferrari 166 F2-50
| Pole position | Vítězství | Nej. kolo | Hat trick | Vedení | Chelem | ||
|---|---|---|---|---|---|---|---|
 |  | |  | | | | |
| Juan Manuel Fangio | Giuseppe Farina | Giuseppe Farina | | Giuseppe Farina | Juan Manuel Fangio | Luigi Fagioli | |
| Alfa Romeo 158 | Alfa Romeo 158 | Alfa Romeo 158 |  | Alfa Romeo 158 | Alfa Romeo 158 | Alfa Romeo 158 | |
| 2'42.1 | 2:02'53.7 | 2'41.6 | 33 kol | 8 kol | 1 kolo | ||
| 161,678 km/h | 149,279 km/h | 162,178 km/h | 240,24 km | 58,24 km | 7,28 km | ||
Stav MS
editovat- GP - body získané v této Grand Prix
| * | Jezdec | Body | GP | * | Vůz | Body | GP | * | Stát | Body | GP |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 1 | Giuseppe Farina | 18 | 9 | 1 | Alfa Romeo | 43 | 15 | 1 | Itálie | 38 | 17 |
| 2 | Luigi Fagioli | 12 | 6 | 2 | Kurtis Kraft | 14 | 2 | USA | 24 | ||
| 3 | Juan Manuel Fangio | 9 | 3 | Maserati | 11 | 5 | 3 | Francie | 12 | 4 | |
| 4 |  Johnnie Parsons | 9 | 4 | Deidt | 10 | 4 | Argentina | 9 | |||
| 5 | Alberto Ascari | 6 | 5 | Ferrari | 9 | 5 | Thajsko | 5 | 3 | ||
| 6 | Bill Holland | 6 | 6 | Talbot | 9 | 4 | 6 | Monako | 4 | ||
| 7 |  Louis Rosier | 6 | 4 | 7 |  Velká Británie | 4 | |||||
| 8 |  Princ Bira | 5 | 3 | ||||||||
| 9 | .svg){kind=small} Reg Parnel | 4 | |||||||||
| 10 |  Louis Chiron | 4 | |||||||||
| 11 | Mauri Rose | 4 | |||||||||
| 12 | Yves Giraud-Cabantous | 3 | |||||||||
| 13 | Raymond Sommer | 3 | |||||||||
| 14 | Cecil Green | 3 | |||||||||
| 15 | Felice Bonetto | 2 | 2 | ||||||||
| 16 | Joie Chitwood | 1 | |||||||||
| 17 | Tony Bettenhausen | 1 |
| Předchozí GP: 500 mil v Indianapolis 1950 | Mistrovství světa Formule 1 1950 | Následující GP: Grand Prix Belgie 1950 |
| Předchozí ročník: Grand Prix Švýcarska 1949 | Grand Prix Švýcarska | Následující ročník: Grand Prix Švýcarska 1951 |