Harald Ulrik Sverdrup
Harald Ulrik Sverdrup (15. listopadu 1888 Sogndal – 21. srpna 1957 Oslo) byl norský meteorolog, oceánograf a polárník.
Harald Sverdrup | |
---|---|
![]() | |
Narození | 15. listopadu 1888 Sogndal |
Úmrtí | 21. srpna 1957 (ve věku 68 let) Oslo, ![]() |
Alma mater | Univerzita v Oslu Lipská univerzita |
Povolání | oceánograf, meteorolog a vysokoškolský učitel |
Zaměstnavatelé | University of Bergen, Geophysical Institute Univerzita v Bergenu Scripps Institution of Oceanography Norwegian Polar Institute |
Ocenění | medaile Carla Rittera (1928) medaile Vega (1930) medaile Alexandra Agassize (1938) Medaile patrona (1950) William Bowie Medal (1951) … více na Wikidatech |
Rodiče | Edvard Sverdrup |
Příbuzní | Mimi Sverdrup Lunden, Einar Sverdrup a Leif J. Sverdrup (sourozenci) |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Život
editovatSverdrup byl v letech 1918 až 1920 vedoucím vědeckým pracovníkem Amundsenovy výpravy do Severovýchodního průjezdu.
V letech 1922 až 1925 vedl expedici, která se na lodi Maud pokoušela zopakovat Nansenův drift k severnímu pólu. Během dvojího přezimování v ledu prováděl četné oceánografické práce. Jeho měření hloubek, výčasových proudů a výšek dmutí rozlehlých šelfových oblastí Východosibiřského moře mu umožnily správně popsat šíření přílivů a odlivů jako Poincarého vlny. Po svém návratu z dlouhé výpravy zkoumající šelfové moře severní Sibiře získal profesuru meteorologie na Bergenské univerzitě v Norsku.
V roce 1931 se účastnil jako vědecký poradce Wilkinsovy polární expedice na ponorce Nautilus. Ačkoli ponorka nedosáhla severního pólu, expedice přinesla četné oceánografické poznatky.
V roce 1936 byl jmenován ředitelem kalifornského Scrippsova oceánografického ústavu (SIO), původně na 3 roky, ale vzhledem k vypuknutí druhé světové války zastával úřad do roku 1948. Z 33 výprav na výzkumném plavidle E. W. Scripps v letech 1938–1941 vzešel podrobný oceánografický soubor dat o kalifornských tichomořských vodách.
Sverdrup rozpracoval teorii všeobecné cirkulace oceánů předpokládající dynamickou rovnováhu mezi účinky větru na vodní masy a jejich pohybem, ty vyjádřil vztahem vorticity tečného napětí větru a meridionální složky gradientu Coriolisova parametru – Sverdrupova rovnováha.
Po návratu do vlasti se stal ředitelem Norského polárního ústavu a pokračoval ve svých oceánografických, biologických a polárních výzkumech. V roce 1953 předložil hypotézu kritické hloubky, která byla významným mezníkem v pochopení jarního kvetení fytoplanktonu.
Dílo
editovatJeho stěžejním dílem byla obsáhlá kniha The Oceans: Their Physics, Chemistry and General Biology, kterou Harald Sverdrup spolu s M. W. Johnsonem a R. H. Fleming publikovali v roce 1942 (novější vydání je z roku 1970), ta se stala po celém světě základní osnovou oceánografie na dalších 40 let.
Sverdrup byl členem americké a norské Akademie věd, švédského Řádu polární hvězdy. Jeho jméno nese jednotka sverdrup (Sv). Americká meteorologická společnost uděluje na jeho počest Sverdrup Gold Medal Award.
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Harald Sverdrup (oceanographer) na anglické Wikipedii.
Externí odkazy
editovatObrázky, zvuky či videa k tématu Harald Sverdrup na Wikimedia Commons