Třída St. Vincent

Třída St. Vincent
	HMS St. Vincent
Obecné informace
Uživatel	Royal Navy
Typ	dreadnought
Lodě	3
Osud	1 potopena; 2 vyřazeny
Předchůdce	třída Bellerophon
Nástupce	Neptune
Technické údaje
Výtlak	19 560 t
Délka	163,4 m
Šířka	25,6 m
Ponor	8,5 m
Pohon	18 kotlů; 4 parní turbíny; 4 lodní šrouby; 24 500 hp
Rychlost	21 uzlů (38,9 km/h)
Dosah	6900 nám. mil při 10 uzlech
Posádka	718
Výzbroj	10× 305mm kanón (5×2); 20× 102mm kanón (20×1); 4× 47mm kanón (4×1); 3× 457mm torpédomet
Pancíř	254mm boky; 254mm věže; 70mm paluba

Třída St. Vincent byla třída dreadnoughtů Royal Navy. Skládala se ze tří jednotek, které byly ve službě v letech 1909–1922. Plavidla se účastnila první světové války. Bitevní loď Vanguard na základně zničil náhodný výbuch muničního skladu. Její sesterské lodě byly sešrotovány na počátku 20. let 20. století v souladu se závěry odzbrojovací Washingtonské konference.^[1] Byly to poslední britské dreadnoughty, u kterých byly druhá a třetí dělová věž umístěny symetricky vedle sebe, po stranách hlavní nástavby.

Stavba

Konstrukčně tato třída, zejména pro urychlení stavby, přímo navazovala na HMS Dreadnought a třídu Bellerophon. Lišila se především použitím nových 305mm kanónů s délkou hlavně 50 ráží (oproti starším dělům o délce hlavně 45 ráží). Mírně byl také zvýšen výkon pohonného systému. Stejně jako u třídy Bellerophon byl před zadním komínem druhý trojnožkový stožár, což se však neosvědčilo, protože byl často zahalován kouřem. Celkem byly v letech 1907–1910 postaveny tři jednotky této třídy.^[1]

Jednotky třídy St. Vincent:^[1]

Jméno	Loděnice	Založení kýlu	Spuštěna	Vstup do služby	Poznámka
HMS Collingwood	Devonport dockyard	3. února 1907	7. listopadu 1908	duben 1910	Od roku 1918 využívána k výcviku. Sešrotována 1922.
HMS St. Vincent	Portsmouth dockyard	30. prosince 1907	10. září 1908	květen 1909	Od roku 1919 v rezervě. Sešrotována 1921.
HMS Vanguard	Vickers, Barrow-in-Furness	2. dubna 1908	22. února 1909	únor 1910	Dne 9. července 1917 se ve Scapa Flow potopila po vnitřním výbuchu.

Konstrukce

Hlavní výzbroj tvořilo deset 305mm kanónů v pěti dvoudělových věžích. Doplňovalo je dvacet 102mm kanónů, čtyři 47mm kanóny a tři 457mm torpédomety. Pohonný systém tvořilo osmnáct kotlů Babcock & Wilcox (nebo Yarrow) a čtyři parní turbíny Parsons o výkonu 24 500 ihp, pohánějící čtyři lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 21 uzlů. Dosah byl 6900 námořních mil při rychlosti 10 uzlů.^[1]

Modifikace

Před rokem 1914 byly odstraněny dva 102mm kanóny, které byly umístěny na střeše dělové věže „A“. Do roku 1916 byly odstraněny protitorpédové sítě a výzbroj posílily dva 76mm protiletadlové kanóny. Do roku 1917 byl odstraněn zadní torpédomet a oba 76mm kanóny nahradil protiletadlový 102mm kanón. Roku 1918 byl Collingwood vybaven plošinami pro start průzkumných letounů Sopwith 1½ Strutter a stíhacích letounů Sopwith Pup (přistání na nich možné nebylo).^[1]

Služba

Všechny tři bitevní lodě se účastnily první světové války. Zejména bojovaly v bitvě u Jutska, přičemž nebyly nijak poškozeny. Dne 9. července 1917 se Vanguard Scapa Flow potopil po výbuchu muničních skladišť. Zemřelo 804 osob. Zbylé dvě lodě byly v letech 1921–1922 prodány do šrotu.^[1]

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g GARDINER, Robert. Conways All the World's Fighting Ships 1906–1921. New York: Conway Maritime Press., 1985. S. 23. (anglicky)

Literatura

HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr; ŠKŇOUŘIL, Evžen. Válečné lodě 3: První světová válka. Praha: Naše vojsko, 1988. 28-029-88.

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu třída St. Vincent na Wikimedia Commons

[con-1] ↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g GARDINER, Robert. Conways All the World's Fighting Ships 1906–1921. New York: Conway Maritime Press., 1985. S. 23. (anglicky)

[1]