Typ 214

Řecko objednalo v roce 1998 čtyři ponorky typu 214. První jednotku Papanikolis postavila německá HDW, přičemž zbylé tři – Katsonis, Pipinos a Matrozos, stavějí řecké loděnice Hellenic Shipyards Co. ve městě Skaramanga. Jejich zařazení do služby ztěžuje špatná ekonomická situace Řecka. Dokončování řeckých ponorek se protáhlo až do roku 2016.

V roce 2000 typ 214 zvítězil nad francouzskou třídou Scorpène a ruskou třídou Kilo v jihokorejské soutěži na trojici ponorek KSS-II. V předchozím programu KSS-I jihokorejské námořnictvo získalo devět ponorek německého epxortního typu 209. Ponorky postavily korejské loděnice Hyundai Heavy Industries (HHI). Do služby vstoupily v letech 2007–2009. V roce 2009 Korejská republika objednala dalších šest člunů druhé série. Jejich stavbu si rozdělily loděnice HHI a Daewoo Shipbuilding & Marine Engineering (DSME). Poslední byla do služby přijata roku 2020. Ponorky se mimo jiné vyznačují pomocným pohonem nezávislým na přístupu atmosférického vzduchu a integrací střel s plochou dráhou letu Hyunmoo-III s dosahem cca 1000 km. V navazujícím modernizačním programu KSS-III Jižní Korea získala ponorky třídy Dosan Ahn Chang-ho domácí konstrukce.

V letech 2025–2036 má proběhnout modernizace ponorek, mimo jiné spočívající v jejich vybavení novým bojovým řídícím systémem, novými sonary a výměnou dalšího zastaralého vybavení.^[2]

V roce 2009 se HDW dohodlo na licenční stavbě šesti ponorek typu 214TN (třída Reis). Stavba probíhá v tureckých loděnicích Gölçük Naval Shipyard (ty už postavily 11 ponorek typu 209) s částečným využitím z Německa dodaných komponentů. Neúspěšné byly francouzská loděnice DCNS se svou třídou Scorpène a španělská Navantia s projektem třídy S-80A. Turecko požadovalo ověřenou konstrukci s funkčním pohonem nezávislým na přístupu atmosférického vzduchu (AIP), což splňovala jen německá konstrukce. První ponorky třídy S-80A pro španělské námořnictvo byly teprve ve stavbě a francouzská třída Scorpène neměla na žádném postaveném plavidle pohon AIP.^[3] Turecké ponorky budou mít prodloužený trup. Jejich vybavení bude zahrnovat řadu tureckých systémů. Jako výzbroj byla vybrána americká torpéda Mk.48, přičemž se počítá s možností integrací vyvíjených torpéd Akya a protilodních střel ATMACA.^[4]

Turecké ponorky měly být dodány do roku 2015, kvůli technickým a finančním problémům došlo ke zdržení programu o přibližně šest let.^[5] Stavba prototypové ponorky Piri Reis začala v říjnu 2015. Z haly byla ponorka vytažena v prosinci 2019 a na vodu byla spuštěna v březnu 2022. Její přijetí do služby byla posunuto na rok 2023. Poslední ponorka typu 214TN má být dodána roku 2027.^[4]

Jednotky typu 214:

Od ponorek typu 212A se tato třída liší zejména větším výtlakem, přemístěním hloubkových kormidel z věže na příď, konzervativním pojetím zadních kormidel (klasická křížová namísto tvaru X), použitím osmi namísto šesti torpédometů i složením elektroniky. Mají rovněž hloubku ponoru zvětšenou na 400 metrů. Výzbroj tvoří osm 533mm torpédometů, přičemž torpéda z trubic vyplouvají vlastní silou. Čtyři torpédomety mohou sloužit k vypouštění řízených střel.

Ponorky typu 214 jsou diesel-elektrické koncepce. Při plavbě na hladině je pohání dva diesely MTU 16V-396. Pro tichou plavbu pod hladinou však mají na vzduchu nezávislý pohon využívající palivové články typu polymer-elektrolyt-membrána (PEM) firmy Siemens (air-independent propulsion – AIP). Každá z ponorek má dva tyto články o výkonu 120 kW. Díky nim může ponorka zůstat ponořená několikanásobně déle, než při použití klasických akumulátorů. Nejvyšší rychlost je 12 uzlů na hladině a 20 uzlů pod hladinou.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Typ 214 na Wikimedia Commons
• (anglicky) Profil třídy na webu Naval-technology.com