Tento článek je o kartografickém pojmu. Další významy jsou uvedeny na stránce UTM (rozcestník).

Univerzální transverzální Mercatorův systém souřadnic (UTM) je způsob určování polohy na povrchu Země založený na mřížkách. Od systému šířka-délka se liší v několika zásadních směrech.

Síť zón UTM. Dělení na rovnoběžkové zóny však není součástí UTM.

Nejedná se o jedno mapové zobrazení, ale o soustavu 60 poledníkových zón zobrazených pomocí transverzního Mercatorova zobrazení.Střed souřadnic je pro každou zónu jiný a tvoří jej průsečík středového poledníku zóny s rovníkem. Od tohoto středu se měří vzdálenosti v metrech po ose x rostoucí od středového poledníku směrem na východ zvětšené o 500 000 (tzv. eastings) a po ose y rostoucí od rovníku směrem na sever (tzv. northings).

Souřadnice v rámci jedné zóny přibližně vyjadřují posun v metrech ve vzájemně kolmých směrech, takže vzdálenost dvou bodů ve stejné zóně lze vypočítat z jejich souřadnic pomocí Pythagorovy věty.

Historie

editovat

Systém byl vyvinut Armádou Spojených států amerických v roce 1947. Pro oblast USA používal elipsoid Clarke 1866 a pro zbytek světa (včetně Havaje) mezinárodní elipsoid. V současné době používá jako základový model Země elipsoid WGS 84.

Poledníkové zóny UTM

editovat

Systém UTM rozděluje povrch Země mezi 80° jižní šířky a 84° severní šířky do 60 poledníkových zón po 6°. Zóny jsou číslovány od 1 do 60 od 180. poledníku směrem na východ. Takže například zóna 1 pokrývá oblast mezi zeměpisnou délkou −180° a −174° a její střed tvoří poledník se zeměpisnou délkou −177°. Středovému poledníku zóny vždy odpovídá souřadnice x = 500 000.

Poledníková zóna123456789101112131415161718192021222324252627282930313233343536373839404142434445464748495051525354555657585960
Zeměpisná
délka
hranice−180°−174°−168°−162°−156°−150°−144°−138°−132°−126°−120°−114°−108°−102°−96°−90°−84°−78°−72°−66°−60°−54°−48°−42°−36°−30°−24°−18°−12°−6°12°18°24°30°36°42°48°54°60°66°72°78°84°90°96°102°108°114°120°126°132°138°144°150°156°162°168°174°180°
střed[p 1]−177°−171°−165°−159°−153°−147°−141°−135°−129°−123°−117°−111°−105°−99°−93°−87°−81°−75°−69°−63°−57°−51°−45°−39°−33°−27°−21°−15°−9°−3°15°21°27°33°39°45°51°57°63°69°75°81°87°93°99°105°111°117°123°129°135°141°147°153°159°165°171°177°
Rovno-
běžková
zóna
Zeměp.
šířka
hranice
Y, Z84°
X
72°
W
64°
V
56°
U
48°
T
40°
S
32°
R
24°
Q
16°
P
N
M
−8°
L
−16°
K
−24°
J
−32°
H
−40°
G
−48°
F
−56°
E
−64°
D
−72°
C
-80°
A, B

Rovnoběžkové zóny UTM

editovat

Rovnoběžkové zóny nejsou součástí UTM, ale MGRS.[1] Někdy se však používají.

Oblast se zeměpisnou šířkou mezi −80° a +84° je rozdělená na 20 rovnoběžkových zón po 8° označených od jihu k severu písmeny C až X. Písmena I a O jsou vynechaná kvůli jejich podobnosti s číslicemi 1 a 0. Zóna X je rozšířená o 4° na sever, takže pokrývá oblast mezi +72° a +84°. Polární oblasti pokrývají zóny A, B (západní, resp. východní část Antarktidy) a Y, Z (západní, resp. východní část Arktidy).

Výjimky

editovat

Všechny zóny jsou takto pravidelné, až na dvě oblasti které tvoří výjimky: na jihozápadním pobřeží Norska je zóna 32V prodloužena více na západ, aby zabrala celé norské pobřeží. Zóna 31V je o tuto část menší a pokrývá pouze otevřené moře.Druhou výjimkou jsou Špicberky, které by měly být pokryty sedmi zónami (31X až 37X), ale jsou pokryty pouze rozšířenými zónami 31X, 33X, 35X a 37X. Zóny 32X, 34X a 36X nejsou použity.

Způsob zápisu zón

editovat

Každá UTM oblast je udána číslem poledníkové zóny a písmenem rovnoběžkové zóny. První se píše vždy číslo poledníkové zóny a za ním následuje písmeno rovnoběžkové zóny. Například Praha[p 2] leží v oblasti 33U.

Odkazy

editovat

Poznámky

editovat
  1. Na středovém poledníku je easting x = 500 000
  2. potažmo celé Česko, až na východní část Moravy

Reference

editovat
  1. Military Map Reading 201 [online]. National Geospatial-Intelligence Agency, 2002-05-29 [cit. 2009-06-19]. Dostupné online. 

Externí odkazy

editovat